IM Italy Emilia-Romagna
Ironman Italy za mnou, pocity rozporuplné, výsledek zklamání… Plavání v neoprenu mezi medúzami proběhlo fajn, leč při výběhu z vody jsem tak moc zápolil se svlékáním rukávu neoprenu, až jsem si opět nakopl palec u nohy. Asi letošní prokletí, má tupá nepozornost. No nic, kilometrové depo a hurá na kolo. Krom jednoho hezkého kopečku naprostá rovina, nekonečné vláčky závodníků hákujících o sto šest, nechápajících, že nemusejí závodit, když je chci předjet, nechápajících, že ta díra přede mnou je naschvál, už abych byl v cíli kola. Leč co čert nechtěl, těsně před koncem říznu prudkou zatáčku, přiblížím se k závodníkovi před sebou, který neumí zatočit v hrazdě a během vteřiny poprvé v životě dostávám kartu, Ital na motorce, aniž by věděl, jak to bylo, prostě máš ji, nezájem. Ok, postál jsem si v penalty boxu, zahodil kolo a vydal se s bolavou nohou vstříc maratonu. Běh hrůza, neběželo to a ještě k tomu mě nebolel jen palec, ale snad celé chodidlo… Cílový čas 9:34, plavání 54, kolo 4:51 (4:46 bez penalizace) a běh 3:40. Doufám, že příští rok se vrátím k času alespoň 3:20, protože jinak není šance na lepší umístění… Alespoň že to počasí vyšlo parádně.
Závody IM a 2500 závodníků je opravdu hodě a sejde-li se i snadná cyklistická trať, není to pak hezký pohled na vláčky závodníků, kteří si to pletou s teamovou časovkou. Co dodat, doufám, že v Rothu to bude lepší a zdali někdy pojedu ještě závod IM, bude to jen na hodně těžké cyklistické trati!
Martin Polesný
